Zapálení doutníku

Jedním z nezbytných rituálů, kterým se při kouření vlhkých doutníků zkrátka neobejdete, je jejich zapálení. Zapálení lze provádět vícero způsoby, ale u každého je potřeba dbát na určitá pravidla. Pojďme si tedy říci jaké jsou způsoby zapálení doutníku a na co si dát pozor, abychom si doutník co nejvíce užili a vyhnuli se tak nepříjemným problémům se špatným hořením doutníků.

Mezi další klasické způsoby patří zapálení cedrovým dřívkem. Dá se použít cedrová dýha, ve které bývají některé doutníky zabaleny, nebo bývá přibalena v krabici doutníků. Tuto dýhu je třeba nalámat na menší třísky. Třísku zapálíme a pak použijeme stejně jako zápalku.

Jak zapálit?

Doutník musí hořet co možná nejchladněji. Možná to zní jako protimluv, ale každý kuřák doutníků to ví. Když se doutník přehřeje, chuť se absolutně zkazí. Proto je zapalování kritický moment. Doutník musíme zapalovat tak, aby se nedotýkal plamene. Doutník zapalujeme v ruce (ne v ústech jako cigaretu)! Vždy patu doutníku držíme nad špičkou plamene zhruba pod úhlem 45°. Když bychom se dotýkali plamene, doutník by se mohl přepálit a začátek kouření (nebo i celý zbytek) by tak mohl být poznamenán nepříjemnou spálenou příchutí (pozor, některé doutníky takto mohou chutnat samy o sobě – v takovém případě je lepší změnit značku). Doutníkem nad plamenem pomalu otáčíme, aby se rovnoměrně zapaloval po celé ploše. Jakmile se začnou objevovat malé šedobílé kousíčky popela, můžeme zkusit z doutníku potáhnout a pak fouknout na patu doutníku abychom viděli, zda žhne opravdu po celé ploše. Pokud ne, přiložíme doutník znovu nad plamen a soustředíme se jen na nezapálené místo. Doutník není dobré rozpalovat prudkým rychlým a intenzivním potahováním. Doutník vyžaduje naopak klid. Je lepší potahovat jemně a případné nedokonalosti hoření opravit nad plamenem.

Čím zapálit?

Je mnoho náčiní, kterým lze doutník zapálit. Ve výsledku se dělí na dvě kategorie – vhodné a nevhodné. Jaké náčiní si člověk vybere, pak záleží na osobních preferencích (a někdy i na povětrnostních podmínkách).

Doutníkové zápalky

Doutníkové zápalky jsou určeny přímo pro zapálení doutníků. Nejsou napuštěné ničím, co by mohlo ovlivnit chuť doutníku, a jsou delší než normální zápalky. Je to klasický způsob zapálení doutníku, ale počítejte, že na jeden doutník spotřebujete několik zápalek a nezapálíte si venku.

doutníkové zápalky
Doutníkové zápalky

Cedrové dřívko

Mezi další klasické způsoby patří zapálení cedrovým dřívkem. Dá se použít cedrová dýha, ve které bývají některé doutníky zabaleny, nebo bývá přibalena v krabici doutníků. Tuto dýhu je třeba nalámat na menší třísky. Třísku zapálíme a pak použijeme stejně jako zápalku.

cedrové dřívko
Cedrové dřívko

Zapalovač

Nejrozšířenější a asi i nejjednodušší způsob, jak zapálit doutník je zapalovačem. Zapalovač nesmí být benzinový! Doutník by benzínem načichl a byl by znehodnocený. Zapalovače používáme jedině plynové a to buď s normálním plamenem, nebo tryskové. Tryskové mají hned několik výhod – dá se s nimi zapalovat venku, zapalují rychleji a méně zahřívají doutník (podobně jako při svařování – čím větší teplota na svaru, tím méně se zahřeje okolí). I u tryskového zapalovače však platí, že se doutník nemá dotýkat plamene.

tryskový zapalovač
Tryskový zapalovač

Nevhodné způsoby

Mezi nevhodné patří všechny způsoby, které by nějakým způsobem mohly ovlivnit chuť doutníku. Například již zmiňovaný benzinový zapalovač, svíčka, petrolejová lampa a podobně.

Rituál tří zápalek

Pokud si chcete doutník opravdu užít, vyzkoušejte si doutník zapálit podle rady Gordona Motta – redaktora časopisu Cigar Aficionado. Na stůl si nachystejte 3 zápalky a vezměte si doutník. Pozor! Neořezávat! V tomto případě prvně zapalujeme a až poté ořezáváme. Je to proto, aby se do doutníku při zapalování nedostal vůbec žádný dým a s ním žádné aroma a chuť, co do něj nepatří.

Doutník zapalujeme pěkně pomalu a důkladně. První zápalkou patu doutníku víceméně jen opálíme, druhou zápalkou zapálíme okraje a třetí zápalkou se soustředíme na zapálení středu. Pokud nemáme v držení zápalek takovou praxi a shoří nám rychleji, než zapálíme doutník, nic se neděje a vezmeme si další zápalku. Jakmile vidíme, že by měl být doutník pěkně zapálený celý, foukneme na patu doutníku, abychom viděli, jestli opravdu žhne po celé ploše. Pak teprve ořezáváme a můžeme si vychutnat doutník s absolutně čistou chutí. I zde musíme dbát na to, aby se plamen nedotýkal doutníku. Tento způsob vyžaduje hodně času a trpělivosti, ale opravdu stojí za to ho vyzkoušet.